neděle 31. května 2015

Víkend se zvířátky 30. - 31. 5. 2015

Tentokrát jsme se vydali do Chrustenic k Aničce. Sraz na vlakovém nádraží jsme měli v 10,10 hodin a přišli: Zuzka, Róža, Jíťa, Kája, PSP, Kuba, Vanesska, Hejkal, Jindra, Adam, Zdeněk a jeho sestra Míša, Eliška, Lucka, délka, Kiky, Srnka, Verča s Kačkou a Radek. V Chrustenicích na nás samozřejmě čekala Anička.

Bohužel byla výluka, takže jsme museli jet autobusem do Loděnic. Po cestě autobusem jsme šli 30 - 45 minut do Chrustenic k naší vedoucí Aničce. Róža si cestou koupil klobásu a Kačka a Verča si koupily sýrové nitě. Sotva jsme přišli, hned se všichni vrhli na malá štěňata. Anička nás zavedla do místnosti, kde jsme v noci spali, a po odložení zavazadel jsme všichni vyběhli ven. Protože byl čas oběda, tak jsme vyrazili do lesa na buřty. Všem moc chutnalo, ale oheň potřeboval po obědě uhasit. Proto Zuzka, Jitka, Kája a Eliška vyrazili pro vodu. Nejdříve prošli lesem a vyšly u cesty, kde byly postavené nějaké chaty a domy. Poté zazvonily na jednu z chat. Poprosily o vodu, ale zdejší lidé neměli petlahve a proto šli holky dál. Najednou Kája uviděla pumpu, ale byla zamčená. Chtěly zazvonit na další domy, ale už se docela styděly. Rozhlíželi se. Najednou opět Kája uviděla pumpu, která byla na louce zarostlá kopřivami. Tráva byla mokrá a vysoká, chodilo se v ní blbě. Po studeném prolézání trávou a požaháním od kopřiv se dostaly až k pumpě. Byla zrezivělá a velice stará, určitě se už dávno nepoužívá. Zuzka našla igelitový pytlík, proto už nepotřebovaly flašku. Nejdříve tekla žlutá voda, poté oranžová a nakonec černá. Ale oheň se krásně uhasil a my mohli jít. Čekala nás ještě péče o koně, ježdění na koni, atd. Prostě hodně zábavy!
Když jsme přišli, tak jsme pečovali o Suny (klisna). Na jejím hříběti (Harry) jsme nemohli jezdit, protože ještě není moc vycvičený. Půjčili jsme si kartáče a další pomůcky pro koně a hezky jsme se o ně starali. Hodně dětí skákalo na trampolíně, jiní si zase hráli se štěňátky. Také jsme objevili koťata. Začali jsme jezdit. Aničky mamka pomohla každému vylézt nahoru na koně a lanem nás vodila po veliké zahradě. Jel i Adam, Róža, Jindra a Zuzka jela dokonce i sama. Bylo to moc zábavné. Někdo měl pro ní mrkvičky a jablka, odměnu si zasloužila.



K svačině jsme měli vanilkové trubičky. Před večeří jsme ještě hráli vybíjenou s kapitány. Nejdříve vedoucí proti dětem a druhé kolo hráli děti proti velkým holkám (Klokani). Na večer jsme hráli řetízek. K večeři jsme měli špagety s kečupem a sýrem. U toho jsme pili COLU, šťávu a minerálky. Po výborné večeři nám Róža pustil prezentaci s fotkami: JAK ŠEL ČAS... Viděli jsme malého Adama a jeho bráchu, Káju a spousty dalších fotek, u kterých se všichni moc a moc zasmáli. Róža řekl Káje, Zuzce, Jitce, Lucce a Elišce, aby šly do Nenačovic ve 22:00 hodin a přinesly syrové vajíčko. Jako doprovod jim šel Adam s Jindrou. Cesta do Nenačovic byla asi 2 kilometry. Zaklepali na okno nějakého domu a čekali. Vykoukla starší paní. Vysvětlili jí, že jsou skauti... a ona jim ochotně věnovala vejce od svých slepic. Moc je to bavilo, ale měli bojovku splněnou během půl hodiny. Proto Jindra zavolal Róžovi, jestli nemá pro ně ještě nějaký zajímavý úkol. Po telefonu se dozvěděli, co je ještě čeká: poprosit o vajíčko a vyměnit ho za nějakou věc. Zuzka vyměnila vejce ve sklárně za skleněný bonbón, Jitka dostala čokoládu, Kája přinesla 2 sušenky. které nakonec dala Jindrovi a Adamovi, Lucka toaletní papír a Eliška 2 lízátka. Vrátili se asi ve 24:00. Ještě si všichni povídali o úžasném dnu, který prožili právě zde u Aničky. Ráno jsme měli budíček asi v 08:30. Rychle jsme si zabalili spacáky, batohy a uklidili matrace. Dali jsme si snídani - čaj s chlebem namazaný marmeládou. Naposledy jsme se všichni rozloučili a pomazlili s mazlíčky (koťata a štěňata). Anička zametla místnost, kde jsme spali a Zuzka ji vytřela. Naposledy si Jindra a ostatní děti zahráli vybíjenou, vzali jsme zavazadla a trmáceli jsme se zpět do Loděnic k náhradnímu vlaku (autobusu). Před jízdou si skoro všichni koupili nanuky a s unaveným obličejem jsme jeli domů.
Na vlakovém nádraží si nás rodiče vyzvedli. Víkend se zvířátky sice skončil, ale nemusíme být smutní, protože Róža a ostatní vedoucí příště určitě vymyslí výpravu, která bude stejně výborná jako tahle! Mockrát děkujeme Aničce a jejím rodičům, Róžovi, Jindrovi a Adamovi za skvělí doprovod.
PS: Brzy budou rafty - další zážitky do kroniky! :)